vypátral a sestavil brněnský wikipedista Marek Blahuš (tel. 777 252 487), 17. srpna 2022
„V úterý krátce před jednou hodinou odpoledne vyjeli hasiči do ulice Libušina třída v brněnských Kohoutovicích. Hořel tam pařez. Uhasili ho a vrátili se zpátky na základnu.“
Těchto 27 slov publikovaných 21. srpna 2012 jako zpráva v internetové verzi Brněnského deníku se právě pro banálnost svého sdělení stalo nezapomenutelnými, o čemž svědčí fakt, že i dnes po deseti letech se jimi lidé baví, a to nejen v internetovém prostoru. Zpráva podpořila společenskou image Brna jako vzrušujícího města s absurdními problémy a hořící pařez se stal tím, co si mnozí lidé jako první vybaví, když se řekne Kohoutovice.
Společenský odkaz tohoto tzv. internetového memu, který inspiroval množství parodií a v podobě sbírky básní Hořící pařez přesáhl i do fyzického světa, už zmapoval encyklopedický článek „V Kohoutovicích hořel pařez“ na české Wikipedii.
Doposud však bylo známo velmi málo informací o požáru samotném, panovaly pochyby o přesné lokaci pařezu a vůbec nic se nevědělo osobách, které měly co do činění s jeho ohlášením a uhašením. On-line databáze výjezdů Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, z níž novináři čerpají, uvádí pouze několik suchých údajů: „21. 8. 2012: Požár pařezu, likvidace ve 13:19. Čas ohlášení 12:54. Brno, Kohoutovice, Libušina třída.“ Jen z toho mohla mladá novinářka Anna Fajkusová vycházet. Hasiči však o každém výjezdu evidují mnohem víc informací, jen je nedávají automaticky k dispozici. Lze si je ale vyžádat podle zákona o svobodném přístupu k informacím a přesně to před blížícím se kulatým výročím požáru v červnu 2022 udělal brněnský informatik a wikipedista Marek Blahuš.
Odpověď přišla po 12 dnech a protože touto cestou chodí jihomoravským hasičům méně než jedna žádost do měsíce, nejspíš se při vyřizování žádosti o „písemné dokumenty, včetně zeměpisných souřadnic místa události, a případná fotodokumentace týkající se požáru pařezu ze dne 21. 8. 2012 v Brně-Kohoutovicích“ musel na ředitelství v Zábrdovicích někdo hodně pobavit. Fyzická podoba zprávy o zásahu, jakož i unikátní fotodokumentace pořízená na místě, bohužel už před pěti lety prošly skartací, ale žadateli byla zaslána elektronická verze zprávy, obsahující mnoho nových podrobností.
21. srpna 2012 bylo úterý a teplota v Brně dosahovala po poledni 28 stupňů Celsia. Bylo sucho, už devátým dnem nezapršelo. Ve 12:54:32 byl na tísňovou linku ohlášen „požár pařezu na kraji lesa“ a na základě toho ve 12:55:03 vyhlášen Hasičským záchranným sborem Jihomoravského kraje I. stupeň požárního poplachu. K výjezdu byly povolány dvě jednotky požární ochrany, a sice BVV (z brněnského výstaviště) a Přehrada (sídlící nedaleko hráze Brněnské přehrady). První z nich vyjela 85 sekund po vyhlášení poplachu, druhá o dvanáct sekund později. Vyslání dvou jednotek je na území obce typu Brno standardním postupem.
Jako první na místo zásahu dorazila jednotka BVV – za 15 minut a 35 sekund od výjezdu po ujetí 10 kilometrů (byť vzdálenost ze základny je méně než 4 km). Jednotka Přehrada dorazila na místo o tři minuty později, ujela 8 kilometrů (což odpovídá vzdálenosti základny od místa požáru). Do zásahu se posádka o dvou mužích ovšem aktivně nezapojila, protože v době jejího příjezdu již zasahovali hasiči z BVV, a proto se brzy vrátila na svou základnu na přehradě.
Uhašení doutnajícího pařezu o rozměrech cca 20 × 20 cm provedla čtyřčlenná posádka z výstaviště (velitel zásahu Josef Jurnečka, řidič vozidla David Svatoš, příslušníci jednotky Jiří Pečánka a Martin Pluhař) pomocí 10 litrů vysokotlaké vody. Prací na místě, včetně pořízení fotodokumentace, strávili hasiči 7 minut, ale díky redaktorce Brněnského deníku na to vzpomínáme i po deseti letech.
V době příjezdu hasičů je podle zprávy na místě očekával 75letý Blahoslav Horký, který předtím patrně požár i sám zpozoroval a telefonicky oznámil (ve zprávě o zásahu je mylně uveden jako „Horký Jaroslav“, zřejmě následkem přeslechnutí). Coby místa znalý Brňan a bývalý zaměstnanec Dopravního podniku města Brna navedl jednotky na místo události tímto popisem: „Před zastávkou Libušina třída doprava k lesu po asfaltce, směr na Juránku, v lese zase doprava, celkem asi 400 metrů.“
Z on-line databáze výjezdů se technickým postupem podařilo extrahovat podrobné zeměpisné souřadnice, které odpovídají uvedenému popisu – místo se nachází na okraji lesa (nedaleko plotu obory Holedná) a cesta na něj z hlavní kohoutovické silnice skutečně měří přibližně 380 metrů a jedná se o nejkratší přístupovou cestu. Tyto souřadnice se o více než kilometr liší od místa na Libušině třídě nedaleko supermarketu Lidl, které je již několik let označeno titulkem „V Kohoutovicích hořel pařez“ v mapové aplikaci Mapy.cz (a dříve bylo uváděno i na Wikipedii). Na základě zjištěných skutečností nelze toto místo považovat za skutečné místo požáru pařezu. Identifikované místo se navíc ve skutečnosti ani nenachází při ulici Libušina třída, protože v místě odbočení hasičů k lesu se hlavní kohoutovická ulice ještě jmenuje Libušino údolí. Libušina třída začíná až 360 metrů dále do kopce. Autorka článku „V Kohoutovicích hořel pařez“ je v tom nicméně nevinně, protože do kolonky „ulice“ uvedli Libušinu třídu sami hasiči. Nutno dodat, že jim to nelze vyčítat, protože podle jejich vyjádření vůbec nemají povinnost lokality přesně evidovat.
Ale vraťme se ještě k panu Blahoslavu Horkému, kterého jeho přátelé neoslovovali jinak než „Blahoš“ (podobnost s příjmením autora tohoto textu je čistě náhodná). Ten bohužel už není mezi námi, protože 16. ledna 2017 ve věku 80 let zemřel a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně, kde jsme mu na jeho hrobě dnes na poděkování zapálili svíčku. Podařilo se ho ztotožnit s dlouholetým členem T. J. Sokol Jundrov (Jundrov je čtvrť Brna sousedící s Kohoutovicemi). Podle svědectví starostky jundrovského sokola, ing. Renaty Šťastné, která ho osobně velmi dobře znala, to byl „sokol tělem i duší“. Nejméně patnáct let pracoval ve funkci „sokolníka“ (údržbáře) a byť v posledních letech života už na ni musel kvůli zdraví rezignovat, členem Sokola zůstal až do své smrti. Říkali mu „náš adoptivní děda“. Pocházel z druhé strany Brna (z Juliánova), ale v Jundrově u lesa měl domeček a snažil se chodit mezi Jundrováky. No a taky měl zahrádku, na Jurance.
Juranka je zahrádkářská kolonie na pomezí Jundrova a Kohoutovic. Z Jundrova se tam dá dojít pěšky lesem, ale je to hodně do kopce. Přitom v roce 2011 už podle vzpomínek ing. Šťastné chodil Blahoš kvůli problémům s kyčlemi o dvou francouzských holích. Na svou zahrádku nicméně nezanevřel, byť už tam toho ve svém stavu nemohl moc udělat. Začal na ni ale dojíždět z Jundrova „naokolo“ přes Kohoutovice, veřejnou dopravou. Vystoupil na zastávce Libušina třída, dal se doprava k lesu po asfaltce, směr na Juránku, v lese zase doprava, celkem asi 400 metrů… Když uviděl hořící pařez, moc se nerozmýšlel a nahlásil to. Konal svou občanskou povinnost.
Blahoš Horký se za svého života nejspíš nikdy dozvěděl, že o tom doutnajícím pařezu napsaly noviny. A ještě víc by ho asi překvapilo, že si o něm rychle začalo povídat celé Brno a málem celá vlast. Hasiči do ulice Libušina třída vyjet museli, ale Blahoš nic hlásit nemusel. Ale udělal to a my jsme mu za to vděční. Nejen za odvrácené nebezpečí ohně, ale i za všechnu tu legraci, kterou šíření vzniklého memu doprovází. Bude dobře, pokud se při desátém výročí požáru pařezu v Kohoutovicích dostane Blahošovo jméno na veřejnost.